RECENZE: Kniha o vlnách v moři života

Plout proti proudu bývá dost obtížné, ba dokonce nemožné, ale Markéta Hejkalová to ve svém novém románu zvládá s lehkostí sobě vlastní. Kniha s názvem Století na vlnách začíná v roce 2022 a končí rokem 1887, a čtenář tak postupně odkrývá historické kořeny současných událostí a spletitých rodinných vztahů. Nechte se unášet nejen do dalekých časů, ale i krajů: do Finska, Chorvatska nebo třeba až do Střední Asie.

Stejně jako v předchozím románu Dům pod náměstím, i ve Století na vlnách se setkáváme hned s několika postavami. Některé se vynoří jen na chvilku, jiné budou vykukovat nad hladinu více a častěji. Jedno jméno však proplouvá příběhem od začátku až do konce: skutečný hrdina finské občanské války a jeden ze zakladatelů samostatného Finska Carl Gustav Emil Mennerheim. Ten možná nebude českým čtenářům až tolik povědomý, pro Finy je to ale významná historická osobnost. A právě kolem ní autorka vystavěla celý příběh.  

Román začíná rokem 2022 ve Finsku, konkrétně v Helsinkách v Mannerheimově muzeu, kde se setkáváme s Tuuli, Finkou s českými kořeny. A jsou to právě tyto dvě země: Česko a Finsko, mezi nimiž se celý příběh přelévá, a zároveň plyne proti proudu času, hlouběji a hlouběji do minulosti. Kromě Helsinek se příběh často vrací do českého Podzámčí, odkud pochází další z hlavních postav románu, česko-německá spisovatelka Dorothea Illingová. S tou se čtenář poprvé setkává v 60. letech minulého století, tedy v době, kdy je vězněna, což má dost možná souvislost s dopisy od Gustava Mannerheima.

„Třináct let, které s Richardkem mohla prožít, byl dar osudu, nádherné, nezapomenutelné roky. Důležitější než roky s Mannerheimem? Možná ano a možná ne, štěstí je pokaždé jiné a nedá se srovnávat. Teď bylo štěstí pryč a sotva se ještě někdy vrátí.“

V románu se objeví hned několik dalších postav, jež osud zavál z Finska do Česka nebo z Česka do Finska, a je zajímavé sledovat, nakolik byla jejich cesta ovlivněna dějinnými událostmi a nakolik v nich hrála roli například láska, nenávist či jiné čistě osobní pohnutky. A čtenáři mohou s napětím odkrývat jejich vztahy, často obestřené tajemstvím, postupně vyplouvajícím na povrch, stejně jako okolnosti osudového setkání Dorothey Illingové s Gustavem Mannerheimem. A přitom nás příběh zavede i do dalších zemí, například do Chorvatska nebo až do Střední Asie.

„V papírnictví si koupila sešit, chtěla zapsat všechno, o čem v dlouhých letech v kriminále přemýšlela. Román o tom, co prožila. Pravdu. Knihu o vlnách v moři života, zhoubných i laskavých. O vlnách zachránkyních.“

Útlý román Století na vlnách nabízí poutavou mozaiku několika lidských osudů a zároveň zachycuje historické události celého dvacátého století, stejně tak ale i současnost: v úvodních kapitolách je reflektována válka na Ukrajině a také aktuální politická situace ve Finsku – státu dlouhodobě čelícímu tlaku ze strany Ruska, které je zde připodobňováno k velkému rudému medvědovi. Ostatně který jiný současný český autor by dokázal lépe popsat politickou situaci a náladu finského národa než Markéta Hejkalová – bývalá konzulka na českém velvyslanectví v Helsinkách, současná překladatelka z finštiny a pravidelná návštěvnice této severské země?

Markéta Hejkalová mě opět přesvědčila, že její romány se čtou lehce a že i na několika málo stranách dokáže citlivě a výstižně popsat hned několik životních osudů, co zaujmou na první dobrou. Z její nejnovější knihy na mě čiší převážně laskavost, lehkost, láska ke psaní. I přesto (nebo právě proto) bych chtěla jednou držet v ruce pořádně tlustý román se jménem Markéty Hejkalové na obálce, se kterým bych mohla strávit mnohem více času a který by mi umožnil ponořit se do příběhu ještě hlouběji. Nevím, zda má sama autorka takové ambice, ale já bych si (jí) to moc přála!

85 %