MOJE BOOKSTORY

Asi by se dle mých recenzí zde na blogu mohlo zdát, že čtu pouze současnou českou literaturu, ale opak je pravdou. Snažím se během roku přečíst alespoň tolik českých románů jako těch světových a jsem ráda, že se mi to vcelku daří. A co tedy čtu, když ne zrovna Soukupovou, Mornštajnovou, Dvořákovou nebo Hanišovou? Jak jste si již mohli přečíst v mém úplně prvním článku zde na blogu, má láska ke knihám se rozhořela až během studia na gymnáziu, což dodnes ovlivňuje to, jaké knihy si ke čtení vybírám. Začalo to magickým realismem Gabriela Garcíi Márqueze, který je dodnes jedním z mých nejoblíbenějších spisovatelů, nicméně k tomu, co v současné době čtu, už bohužel nepatří, a to z jednoho prostého důvodu: všechny jeho prózy (u nás vydané v nádherných obálkách v nakladatelství Odeon) jsem již dávno přečetla, jeho dva nejznámější romány Sto roků samoty a Láska za časů cholery dokonce dvakrát. Od té doby mě láká vše, co má nálepku magický realismus, ale žádn...

Zuzana Dostálová pojmenovala svůj poslední román Karneval zvířat podle slavné hudební skladby, se kterou v knize vyráží na německé turné Český filharmonický orchestr. A čtenář se nemůže ubránit pocitu, že i samotní hudebníci si počínají tak trochu jako tlupa zvířátek, když na hotelích vytahují z kufrů vařiče, konvice a konzervy, aby ušetřili za stravu a dovezli si domů kromě rozlámaných zad alespoň trochu slušný výdělek. „Ponožky, pyžamo, smoking, počítal na prstech. Aby na něco nezapomněl! Vařič, konvice, polévky, sůl. Dvě lahve vodky, litr vína, jeden rum.“ Název knihy, stejně jako výše uvedený úryvek, by mohl evokovat jakousi literární taškařici, veselohru nebo grotesku, jejíž ústředními postavami jsou členové Českého filharmonického orchestru. Přestože každý večer oblékají smoking a zažívají standing ovation, přes den jsou to obyčejní „účastníci zájezdu“, co se neumějí chovat ani v autobuse, ani v hotelu, a připomínají spíš skupinku středoškolských spolužáků na výletě, zna...