RECENZE: Tam za šumavskou mlhou, odkud není návratu
„Jsou příběhy, co se umějí v pravý čas vynořit nad hladinou, a jsou lidé, kteří je zas umějí v pravý čas poslat ke dnu.“ – To jsou slova z nejnovějšího románu Petry Klabouchové Ignis fatuus. A já k tomu dodávám: Jsou příběhy, co se časem potopí na dno, jako kdyby nikdy neexistovaly, a jsou lidé, kteří je umějí dostat zpátky na světlo, ať jsou sebevíc hluboko. – Přesně jako spisovatelka Petra Klabouchová. Ve svém nejnovějším románu se autorka vrací na Šumavu. Do kraje, který velice dobře zná a kde se krásná nedotčená příroda snoubí s těžkými životními osudy zdejších obyvatel. Inspirací jí bylo hned několik místních legend a povídaček a také několik událostí, ať už více či méně historicky doložených. To vše promítla do hororového příběhu Ignis fatuus, což v překladu znamená neposedný oheň. V oněch legendách se ovšem (stejně jako v románu) objevuje výraz bludička nebo beztělec, tedy zbloudilé duše mrtvých. Naskakuje vám už teď husí kůže? Pak možná nebude Ign...