RECENZE: Zázraky se nedějí, pokud na ně nikdo nevěří
V pořadí druhá próza Sáry Zeithammerové je románem historickým, ale témata, která zpracovává, jsou více aktuální, než by se na první pohled mohlo zdát. Na historických prózách se mi líbí, když je na nich dobře vidět, jak se ona historie neustále opakuje, nebo když si čtenář uvědomí, že se v lidské společnosti vlastně tolik nezměnilo. To se povedlo i Sáře Zeithammerové v knize Svatá. Román se opírá o skutečný příběh z konce 19. století, kdy mladá dívka jménem Krista přiběhla domů z lesa poté, co se jí údajně zjevila Matka Boží. Ovšem hlavní téma Svaté je přece jen trochu jinde. Skutečnou hlavní postavou je totiž Kristina matka Aloisie, která nám coby vypravěčka postupně odkrývá celý svůj životní příběh. „Milost se dává těm, kteří by se mohli napravit, a já dobře vím, že ženy šance na nápravu nedostávají.“ Aloisie žije těžký život ženy ve společnosti, které vládnou muži. Sice zdědí po svém otci hospodu, skutečným majitelem s rozhodujícím právem se ale stává jej...